Německá společnost Behr GmbH & Co. KG se sídlem ve Stuttgartu v současnosti představuje předního světového výrobce systémů klimatizace a chlazení motorů v osobních a komerčních vozech. Firma Behr provozuje na různých místech celého světa 30 výrobních linek a 10 vývojových center. Přibližně 60 % odbytu společnosti se uskutečňuje mimo Německo, z čehož nejvýznamnější komoditou jsou chladicí systémy motoru. Podle vyjádření firmy je chladicím systémem Behr vybaveno zhruba každé čtvrté vozidlo vyrobené v Evropě. Divize klimatizace se podílí na firemních výnosech přibližně z jedné poloviny. Společnost Behr dodává systémy klimatizace a chlazení motorů do autobusů, vlaků, lodí, letadel, speciálních vozidel, ale také do různých stavebních, zemědělských a průmyslových strojů. Rovněž vyrábí palivové nádrže, části karoserií i kola do motocyklů. Většinovým vlastníkem jsou dědicové zakladatele společnosti pana Julia Fr. Behra.
Úspěch na počátku 20. století
V roce 1905 se třiatřicetiletý vynálezce Julius Fr. Behr spojil s malou stuttgartskou firmou Veigel und Zoller vyrábějící chladiče a tachometry do osobních automobilů a také kovové formy na koláče do cukráren. Když Andreas Veigel, jeden ze společníků, odešel z firmy, jeho pozici převzal Julius Behr, takže i firma změnila název na Behr & Zoller. O dva roky později odešel i Gustav Zoller a Behr se tak stal jediným vlastníkem celého podniku, kterému dal název Süddeutsche Kühlerfabrik Julius Fr. Behr.
Julius Fr. Behr viděl světlou budoucnost v rozvoji motorizované dopravy, zejména v automobilním průmyslu, proto se rozhodl ukončit výrobu forem na koláče a zaměřit se výhradně na výrobu chladičů. Tento mladý muž nejenže vynikal neutuchajícím entuziasmem pro hledání nových nápadů a lepších technických řešení, ale také dokázal předvídat vývoj trhu. Kromě chladičů začal také vyvíjet systémy žebrového chlazení do letadel a v roce 1917 obohatil svůj sortiment výrobků chladiči do speciálních vozidel. Přestože počet konkurentů v nově se rozvíjejícím automobilovém odvětví strmě rostl, Julius Behr si dokázal díky svému odhodlání a cílevědomosti udržet náskok před konkurencí.
Do roku 1910 se zákazníky firmy Süddeutsche Kühlerfabrik (S.K.F.) stali mnozí renomovaní výrobci automobilů jako Opel, Benz, Neckarsulmer Fahrzeugwerke AG (NSU) a Saurer. Dokonce i legendární vzducholodě Zeppelin byly vybaveny chladiči od S.K.F. Pochopitelně, že na takové zakázky již prostor malé dílny nemohl stačit, proto se firma v roce 1911 přestěhovala do prostorů velké tovární budovy v blízkém Feuerbachu. Za dva roky již firma zaměstnávala 85 dělníků, z nichž většina se podílela na ruční výrobě chladičů. Do roku 1916 se počet zaměstnanců ještě zdvojnásobil, navíc S.K.F. zahájila v roce 1914 pro lepší využití svých výrobních kapacit výrobu hadicových svorek pro automobilový a letecký průmysl a také pro pivovary a telegrafní společnosti. V roce 1926 se firma ještě pustila do výroby ocelových dveří, ale po deseti letech tuto činnost ukončila.
Julius Fr. Behr již během prvních let budování svého podniku předložil k registraci řadu patentů, a aby neztrácel krok s rozvojem špičkových technologií, navázal kontakt s řadou renomovaných technických průkopníků, s nimiž se mu také dařilo udržovat úzkou spolupráci. Výzkum a vývoj se staly důležitými aktivitami v rámci Behrova úsilí o dosažení bezkonkurenčně nejlepších výrobků. Již v roce 1907 podrobil své chladiče aerodynamickým i termostatickým testům, díky nimž dospěl k poznatku, že ztráty tepla jsou z velké části způsobeny konstrukčním řešením čelní strany chladičů.
Aby své objevy mohl posunout ještě dále, uzavřel spolupráci s Institutem dynamiky letecké techniky při Technické univerzitě v Drážďanech, kde své chladiče podrobil ještě intenzivnějšímu vědeckému zkoumání a testování, načež se mu podařilo své úsilí dovést až k vysoce sofistikovaným technickým řešením, což potvrzuje kupříkladu skutečnost, že mu byl v roce 1945 udělen patent na článkový radiátor skládající se ze standardních článků, které lze nahrazovat jednotlivě, aniž by bylo nutné měnit celé těleso, což v té době představovalo skutečně historický milník v oboru. Dalším příkladem jsou Behrovy klínové chladiče do motorových vozidel, které nejenže byly praktické, ale také dekorativní, a proto si také rychle našly své významné odbytiště na švýcarském a nizozemském trhu.
V roce 1920, kdy se německá ekonomika potýkala s hyperinflací a tudíž i masivní devalvací měny, byly to právě devizové příjmy ze zahraničního obchodu, které firmě nejenže pomohly překonat toto těžké období, ale také jejímu majiteli umožnily financovat stavbu nové administrativní budovy. V roce 1926 odjíždí Behr do Spojených států, kde studuje špičkové technologie používané předními americkými výrobci automobilů a také se setkává s vynálezcem Thomasem A. Edisonem a významným podnikatelem Henry Fordem. V roce 1930 Julius Fr. Behr umírá ve věku 58 let.
Nástup nové generace ve firmě a její rozmach ve třicátých letech 20. století
Manfredu Behrovi, synovi Julia Fr. Behra, bylo teprve 21 let, když jeho otec zemřel a zrovna dokončoval studium strojního inženýrství, proto podnik převzala manželka paní Helene Behrová společně s dalšími členy rodiny s náležitou podporou zkušených manažerů společnosti S.K.F. V roce 1931 se Manfred Behr stal členem správní rady a funkci technického ředitele oficiálně převzal v roce 1935. O sedm let později se stal generálním ředitelem společnosti. Manfred Behr dále rozvíjel otcovo úsilí, v němž kladl velký důraz na inovaci a vývoj nových produktů, přičemž se mu podařilo ještě více rozšířit jejich diverzifikaci a po skončení 2. světové války zahájil masivní expanzi firmy na mezinárodní trhy.
Na počátku třicátých let 20. století zasáhla Německo světová hospodářská krize provázená četnými bankroty a rychle rostoucí nezaměstnaností. Přesto všechno společnost S.K.F. výrazně investovala do nových strojů a podařilo se jí vybudovat druhý výrobní závod ve Feuerbachu. Koncem dvacátých let se se ještě Juliu Fr. Behrovi podařilo vyjednat významnou zakázku na dodávku chladičů pro berlínský výrobní závod Ford Motor Company. Od roku 1930 firma dodávala do Berlína denně okolo devadesáti chladičů. Díky úsilí zakladatele firmy, které jeho syn úspěšně rozvíjel, se chladiče se značkou S.K.F. staly již v polovině třicátých let součástí většiny hlavních dopravních prostředků, tedy osobních i nákladních automobilů, motocyklů, lokomotiv a letadel. Úžasný růst a skvělé ekonomické výsledky firma zaznamenala v období let 1936 až 1938, kdy počet jejich zaměstnanců vzrostl z 615 na 939, tj. o 50 procent, přičemž celkové příjmy v roce 1938 se zvýšily o 85 procent.
Manfred Behr ve funkci technického ředitele působil jako hybná síla v oblasti inovací a stejně jako jeho otec i on v sobě nezapřel ducha vynálezce, což potvrzuje například jeho disertační práce z roku 1934 publikovaná pod názvem „Chladič s automatickou ventilací instalovaný v interiéru vozidla“, v níž řešil umístění chladiče do zadní části vozu namísto přední. Svůj vynález poprvé aplikoval na vozidle 130/170 H německého výrobce Daimler Benz s motorem vzadu. Behr se rovněž podílel na vývoji pro první vozy Volkswagen a také pro další přední německou automobilku Auto Union vyrábějící skvělá závodní auta.
Ve třicátých letech, kdy se v Německu budovala a dále rozšiřovala dálniční síť, narůstala také poptávka po rychlých vozech, na kterou firma S.K.F. zareagovala budováním výzkumných a testovacích zařízení za účelem dalšího vylepšování chladičů, z nichž určitě za zmínku stojí větrný tunel na měření účinnosti chladičů S.K.F. postavený v roce 1937 v prostorech výrobního závodu ve Stuttgartu jako jediný svého druhu na světě. Toto zařízení fungovalo jako vynikající doplněk k povinným silničním testům, jejichž výsledky vykazovaly vyšší komparativní hodnotu, neboť byly potvrzeny vědeckým výzkumem. Větrný tunel rovněž využívala automobilka Daimler-Benz k měření cirkulace chladicí kapaliny a oleje ve svých vozidlech, která vyvíjela.
Systémy vyhřívání a klimatizace po 2. světové válce
Po září 1939, kdy Německo rozpoutalo 2. světovou válku, se firma S.K.F. stala důležitou součástí Hitlerovy válečné mašinerie, neboť dodávala jednak chladící zařízení do tanků, letadel a polopásových vozidel a také chladiče plnícího vzduchu a výměníky tepla pro rychlé čluny. Novinku v té době představovaly hliníkové chladiče do letadel, které v čím dál větším množství odebíralo německé vojenské letectvo. Z důvodu neustále rostoucího podílu na vojenské výrobě byla firma během války nucena využívat, aby mohla pokrýt výrobu, totálně nasazené dělníky.
Klíčová data
1907 – Julius Fr. Behr se stává jediným vlastníkem firmy vyrábějící chladiče ve Stuttgartu.
1915 – Behr získává patent na standardní článkové radiátory.
1924 – Společnost vyvíjí první chladící agregáty pro dieselové lokomotivy.
1942 – Süddeutsche Kühlerfabrik (S.K.F.) se mění na společnost s ručením omezeným.
1949 – Společnost začíná vyrábět ohřívače do motorových vozidel.
1965 – S.K.F. zahajuje sériovou výrobu klimatizací do osobních automobilů.
1969 – Ve Francii a Spojených státech jsou založeny první zahraniční pobočky.
1980 – Dr. Heinz Breuer se stává prvním generálním ředitelem, který nepochází z příbuzenstva Behrovy rodiny.
1990 – Po smrti Manfreda Behra se společnost přejmenovává na Behr GmbH & Co. KG.
1993 – Behr of America se spojuje s firmou McCord, americkým výrobcem chladičů do nákladních automobilů.
1999 – Behr GmbH & Co. KG uzavírá dvě smlouvy o založení podniků se společnou majetkovou účastí s firmou Hella, dodavatelem komponentů do německých automobilů.
2000 – Založení dvou podniků se společnou majetkovou účastí v Japonsku.
2003 – Behr GmbH & Co. KG uzavírá tři smlouvy o založení podniků se společnou majetkovou účastí v Číně.