Historie
Počátky společnosti sahají do roku 1835, kdy pan Georg Egestorff založil v Lindenu u Hannoveru společnost Eisen-Giesserey und Maschinenfabrik Georg Egestorff, která vyráběla malé parní stroje. Brzy začala vyrábět zemědělské stroje a v roce 1846 postavila první železniční lokomotivu pro Královské hannoverské státní dráhy. Do roku 1870 společnost vyrobila 500 lokomotiv a v roce 1871 změnila název na Hannoversche Maschinenbau Actien-Gesellschaft vorm. Georg Egestorff, Linden vor Hannover. Výroba silničních vozidel následovala v roce 1905, kdy společnost získala zakázku na parní vozy pro německou armádu. [obrázek: Železniční lokomotiva Hanomag zkonstruovaná v roce 1932]
Traktory 1946
V roce 1912 zahájila společnost Hanomag výrobu traktorů s pluhy vybavených benzinovými motory o výkonu až 80 koní (59 kW). V roce 1924 byl na trh uveden první zemědělský traktor WD 26 (WD) se čtyřválcovým benzinovým motorem o výkonu 26 koní (19 kW). V roce 1931 byl vyroben první dieselový traktor RD 36 se čtyřválcovým motorem o výkonu 36 koní (26 kW) a objemu 5,2 litru. V roce 1939 a na počátku padesátých let si společnost Hanomag držela čelní pozici na trhu. V roce 1951 byla vyvinuta řada nových traktorů založených na modulárním systému s dvou-, tří- a čtyřválcovými motory. Od roku 1962 až do ukončení výroby v roce 1971 se vyráběly pouze traktory s čtyřdobými vznětovými motory.
V letech 1912 až 1971 opustilo tovární haly v Lindenu více než 250 000 strojů o výkonu od 12 do 92 koní (9 až 68 kW). Kromě toho společnost disponovala výrobními závody v Argentině a měla uzavřené licenční smlouvy se španělskými průmyslníky.
Automobily
Ve dvacátých letech minulého století trh s parními silničními vozidly postupně upadal a jejich konec se neodvratně blížil, tudíž společnost Hanomag viděla svou další budoucnost v sektoru osobních automobilů, zejména v úsporných modelech. V roce 1925 uvedla na trh svůj produkt Hanomag 2/10, otevřený dvoumístný vůz o hmotnosti 370 kg s jednoválcovým vodou chlazeným motorem o objemu 500 cm3 [1] umístěným uprostřed. Byl pojmenován Zweisitzer Limousine (dvoumístná limuzína) [2] a díky své zaoblené přídi a zádi získal přezdívku Kommissbrot, neboť svým tvarem připomínal bochník armádního chleba. Přestože se vozy vyráběly ve velkém počtu, celkem 15 775 kusů, firmě příliš nevydělávaly a koncem dvacátých let byla divize železničních lokomotiv prodána společnosti Henschel & Son z Kasselu. [orázek: Hanomag 2/10PS "Kommissbrot"]
V roce 1928 se objevil konvenčnější vůz 3/16PS a první traktory s dieselovým motorem, které firmu vrátily do zisku. V roce 1929 společnost Hanomag zaznamenala výrazný pokles obchodního obratu, v důsledku čehož si nahromadila velké zásoby neprodaných vozidel. V roce 1930 se situace zlepšila a společnost ovládla 14 % domácího automobilového trhu, tudíž zaujala druhé místo za Opelem. Nicméně v roce 1931 udeřila nová krizová vlna, když jí banky vypověděly úvěr. Továrna byla zastavena městu Hannover a trustu Vereinigte Stahlwerke. Společnost následně obnovila činnost už pod názvem Hanomag Automobil und Schlepperbau GmbH.
Na rok 1932 byl ohlášen nový malý vůz o objemu 1,1 litru. Tento automobil by v roce 1934 přejmenován na Garant, a jelikož se dobře prodával, mohla společnost zavést výrobu v dvousměnném provozu, takže v roce 1933 uvedla na trh další větší vůz Rekord (tento název později převzala společnost Opel) o objemu 1,5 litru se samostatným odpružením předních kol. Na berlínském autosalonu 1936 byla prezentována jeho verze se vznětovým motorem.
1,3 litrová verze Hanomag byla představena v roce 1939. Tento vůz byl vybavený jednolitou karoserii, což byl na tehdejší dobu inovativní prvek. Automobil velmi zaujal technický personál společnosti Volvo a výrazně inspiroval ke konstrukci osobního vozu Volvo PV 444.
Vojenská vozidla
Během druhé světové války automobilka vyráběla motory pro vojenská vozidla, konkrétně vojenskou verzi svého těžkého tahače přejmenovaného na SS-100 a také polopásové transportéry. V letech 1937 až 1940 se pod značkou Stoewer vyráběla vozidla Hanomag 20 B (vyrobeno cca 2000 kusů), což byly menší transportéry s pohonem všech kol (verze R180, R200 a Type 40). V důsledku kapacitních problémů firmy Stoewer byla zahájena společná výroba jak vozidel společnosti BMW (verze 325) tak i Hanomag. Společně tito tři výrobci vyrobili asi 10000 kusů. Většina modelů byla vybavena speciálním systémem ovládání všech kol. Ovládací systém "lock-level" mezi předními sedadly umožňoval natáčení řiditelné zadní nápravy pod určitým úhlem do strany
Nejvýznamnějším a současně i nejcharakterističtějším vojenským vozidlem, které společnost Hanomag během druhé světové války navrhla a vyrobila, byl Sd.Kfz. 251 s více než 15 000 vyrobenými kusy (nazývaný prostě "Hanomag", což však bývá zpochybňováno, neboť mohlo jít pouze o poválečné označení. Němečtí důstojníci je ve svých denních rozkazech a jiných dokumentech označovali jako SPW "Schützenpanzerwagen, neboli obrněné vozidlo pěchoty"). Vůz byl zkonstruován k ochraně a přepravě mechanizovaných pěších jednotek a byl zdaleka nejrozšířenějším německým obrněným vozidlem určeným k přepravě osob za druhé světové války a vlastně i přímým předchůdcem dnešních obrněných transportérů. Ve srovnání s nejrozšířenějším polopásovým vozidlem M3 na straně spojeneckých sil byl Sd.Kfz. 251 pomalejší a méně výkonný, ale díky silnějšímu sešikmenému bočnímu pancíři poskytoval lepší ochranu. Vozidlu M3 s plochými boky se také hanlivě říkalo "Vitrína na Purpurové srdce", protože nebylo schopno z blízké vzdálenosti zadržet střely ráže 7,92 mm Mauser, zatímco sešikmený boční pancíř Hanomagu spojenecké střely odrážel bez problémů.
Po válce byla obnovena výroba přívěsů, následovaly traktory a v roce 1949 byl na trh uveden nákladní automobil o hmotnosti 1,5 tuny. Výrobu osobních automobilů po válce již společnost neobnovila, i když určité prototypy byly sestaveny. Rudolph Hiller, tehdejší prezident společnosti Phänomen Trucks, se stal členem představenstva a rovněž i výraznou osobností, která přispěla k restrukturalizaci společnosti, zejména tím, že v roce 1952 zařídil její vstup do konsorcia Rheinstahl.
Fúze a rozdělení
V roce 1964 převzalo konsorcium Rheinstahl společnost Henschel-Werke a v obráceném historickém sledu došlo k jejímu sloučení s firmou Hanomag.
Provoz zemědělských traktorů byl prodán společnosti Massey Ferguson a v roce 1969 přešla divize Hanomag-Henschel vyrábějící nákladní automobily pod Daimler Benz, takže hannoverský závod vyráběl stroje pro zemní práce pro společnost Massey Ferguson.
Společnost Komatsu, druhý největší světový výrobce stavebních strojů, koupila v roce 1989 podíl ve společnosti Hanomag AG a od roku 2002 je Komatsu Hanomag GmbH stoprocentní dceřinou firmou této globální společnosti.
Stavební stroje
V Hannoveru vyrábí společnost kolové nakladače o výkonu od 54 do 353 HP (263 kW) a od roku 2005 také kolová rypadla o hmotnosti od 14 do 22 tun. Ty díky Evropskému technickému centru (EUTC) odpovídají nejaktuálnějším technickým normám. V Hannoveru společnost vyvíjí stavební stroje, které splňují nejrůznější požadavky zákazníků v celé Evropě a u některých výrobků i ve světovém měřítku.