1900 – První let vzducholodi LZ 1
První řiditelná a motorem poháněná vzducholoď s pevnou konstrukcí, kterou sestrojil hrabě Ferdinand von Zeppelin (1838–1917), absolvovala svůj první úspěšný let 2. července 1900 nad Bodamským jezerem v místě, kde dnes stojí výrobní závod MTU Plant 2. Let trval 18 minut a vzducholoď vystoupala do výšky 400 metrů. Model LZ 1 byl poháněn dvěma benzinovými motory Daimler, každý o výkonu 9 kW (12 HP), zkonstruovanými Wilhelmem Maybachem.
1908 – Havárie vzducholodi LZ4 v Echterdingenu, založení nadace Zeppelin
5. srpna 1908 musela posádka vzducholodi LZ4 kvůli výpadkům motoru provést nouzové přistání u obce Echterdingen poblíž Stuttgartu. V bouři došlo k urvání lodi z kotviště a jejímu následnému vzplanutí. Následně obdržel hrabě Ferdinand von Zeppelin finanční dar od německého lidu ve výši přibližně 6, 25 milionů zlatých marek, s jehož pomocí již 8. srpna 1908 založil firmu Luftschiffbau Zeppelin GmbH a následně 30. prosince téhož roku také nadaci Zeppelin Foundation na podporu a propagaci letectví a aeronautiky. Společnost se poté přemístila do Friedrichshafenu, kde během následujících let postavila příslušné hangáry a konstruovala další vzducholodě.
1909 – Založení společnosti Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH
22. srpna 1908, krátce po zničení vzducholodi LZ 4 u Echterdingenu, rozhodl se Wilhelm Maybach (1846–1929), tehdejší „král konstruktérů“ a tvůrce prvního moderního automobilu Mercedes, napsat hraběti Zeppelinovi osobní dopis, v němž ho informoval o novém a vysoce spolehlivém motoru zkonstruovaným jeho synem Karlem (1879–1960). Hrabě Zeppelin jeho návrh akceptoval a následně, 23. března 1909, založil společnost Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH se sídlem v Bissingen an der Enz zaměřenou na konstrukci motorů do vzducholodí, ale také s modifikacemi pro jejich využití na vozidlech a plavidlech. První motory projektované Karlem Maybachem byly vyráběny v strojírenském závodě Grotz v Bissingenu. Karl Maybach byl hlavním technickým inženýrem této firmy, jinak předchůdce MTU Friedrichshafen, současného předního výrobce spalovacích motorů.
1910 – Vývoj motoru Maybach AZ
První motor do vzducholodi byl otestován již na podzim 1909. Šestiválec AZ (o výkonu 107 kW /145 HP) dokonale splňoval veškeré letecké požadavky, zejména díky jedinečnému poměru výkonu k hmotnosti. Motor byl koncipován, aby bylo možné jednotlivé písty, válce a ventily během cesty snadno vyměnit. Poprvé byl motor použit v roce 1910 ve vzducholodi LZ6. První vzducholodí, která odstartovala se třemi motory AZ, byla LZ 10 „Schwaben". Od roku 1911 se na této vzducholodi začaly provádět pravidelné linkové lety.
1912 – Stěhování společnosti Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH z Bissingenu do Friedrichshafenu
V letech 1911–191
2 se firma přestěhovala do Friedrichshafenu na místo, kde dnes stojí výrobní závod MTU Plant 1. V té době se nacházela v těsném sousedství areálu společnosti Luftschiffbau Zeppelin GmbH. V květnu 1912 společnost změnila název na Motorenbau GmbH a dále pokračovala ve výrobě motorů do vzducholodí.
1916 – Vývoj leteckého motoru Mb IVa
V roce 1916 společnost Motorenbau GmbH vyvinula poněkud rozměrnější sériově vyráběný letecký motor Mb IVa o výkonu 260 HP. Šestiválcový řadový motor Otto byl testován ve výšce 1800 m nad bavorskou horou Wendelstein. Nižší výkon při poklesu hustoty vzduchu byl kompenzován větší kubaturou a kompresí. Do roku 1918 byly tyto motory instalovány především do letadel G a R, ale také do průzkumných letounů a vzducholodí.
1919 – Zavedení prvních školících a výcvikových programů pro zaměstnane
Každá firma, která chce vyvíjet a vyrábět inovativní produkty, potřebuje řádně vyškolené zaměstnance, což během první světové války byl problém, neboť většina odborníků byla povolána na frontu. Od roku 1917 se společnost Motorenbau GmbH musela čím dál více spoléhat především na ženy, a proto byla nucena pro ně vypracovat školící a výcvikový program a konkrétně díky této zkušenosti mohlo být v listopadu 1919 vybudováno v areálu firmy, jako první v regionu, zcela nové školící zařízení. Základní školící program byl také vypracován pro kovodělníky. Školicí programy zpravované v Maybach Motorenbau GmbH se vyznačovaly takovou kvalitou, že od roku 1920 byly do tohoto centra vysílány na školení všichni zaměstnanci společností patřících pod konsorcium Zeppelin Group.
Počáteční kroky na vývoji motoru G1, prvního vysokootáčkového dieselového motoru na světě
Novou hlavní vizí budoucích výrobních programů po skončení první světové války byl v dieselový motor dosahující výkonu 100 kW (150 HP) a relativně vysokých otáček klikové hřídele (1300 ot/min) určený pro železniční vozy a motorové čluny. Své zkušenosti z konstrukce leteckých motorů firma zužitkovala již v počáteční fázi v roce 1919. Do roku 1920 byly otestovány první prototypy motorů G1. V roce 1923 byl na trh uveden motor G 4a s blokovým válcem, kompresorem a vstřikovacími ventily.
1921 – Na výstavě v Berlíně předvádí firma Maybach svůj první vůz, model W3
V důsledku Versaillské smlouvy nesměly německé firmy vyrábět letadla ani letecké součástky, proto byla firma nucena doslova přes noc změnit svůj výrobní program. Začala vyrábět dieselové motory do lokomotiv a postupně přesouvala svou pozornost na silniční automobily. Na automobilové výstavě konané na podzim 1921 v Berlíně představila společnost Maybach-Motorenbau GmbH zcela novou limuzínu Maybach 22/70 hp (interní název: W3) koncipovanou pro řidiče-majitele, která se vyznačovala tak skvělými technickými parametry, že mezi novináři vzbudila takový údiv a nadšení, že ji začali označovat za „německý Rolls Royce". Výrobu karoserie (včetně interiéru) si firma Maybach zajišťovala po celou dobu produkce (tj. až do roku 1941) u předních karosářských firem. V prosinci 1929 společnost představila svůj první sériově vyráběný vůz vybavený dvanáctiválcovým motorem Maybach 12 s parametry zdvihového objemu 7 l a výkonu 150 HP.
1924 – Maybach spolupracuje se společností E.V.A. (Wismar) na konstrukci lokomotivy
Firmy Eisenbahn-Verkehrsmittel-AG (E.V.A.), Wismar a Maybach-Motorenbau spojily své síly na vývoji dieselové lokomotivy, kterou poprvé představily odborné veřejnosti v září 1924 na železničním veletrhu v Seddinu. Vedení Deutsche Reichsbahn podrobilo tuto lokomotivu vybavenou motorem Maybach G 4a (šestiválcem o výkonu 150 HP při otáčkách 1300 rpm), společně s čtyřstupňovou mechanickou převodovkou vyvinutou firmou Maybach, důkladnému testování. Po úspěšném absolvování všech zkoušek si Deutsche Reichsbahn objednal dvě lokomotivy. Vysoký zájem o tyto lokomotivy neprojevovala jen německá říšská správa železnic, ale také zahraniční provozovatelé. Firma Maybach-Motorenbau výrazně urychlila vývoj a již ve třicátých letech dvacátého století uvedla na trh motor nové generace pod označením GO.
Reparační vzducholoď LZ 127 odlétá přes Atlantik do Ameriky
12. října 1924 německá vzducholoď LZ 127 (ZR III) zkonstruovaná na základě reparačních dohod vzlétla z letiště ve Friedrichshafenu ke své cestě přes Atlantik. Díky pěti vidlicovým motorům VL 1 Maybach (dvanáctiválce, každý o výkonu 309 kW (421 HP) při otáčkách 1400 rpm) se vzducholodi podařilo přistát za 81 hodin v Lakehurstu poblíž New Yorku, čím si tyto motory také odbyly provozní zkoušku včetně počtu nalétaných hodin. Namísto kluzných ložisek, která poněkud snižují výkon, byly tyto motory vybaveny valivými ložisky, která se lépe přizpůsobují vyšší zátěži a také umožňují manuální axiální pohyb vačkovou hřídelí. Inovačním počinem bylo rovněž umístění válečků na zdvihátku mezi listovými pružinami pohybujícími se od přední k zadní vačce.
1933 – „Hamburský letec“ – rekordman vybavený dieselovým motorem GO-5
Éru vysokorychlostních železnic v Evropě odstartoval již v květnu 1933 super rychlý vlak VT 877 a/b alias „Hamburský letec". Jednalo se o první aerodynamický vlak v osobní železniční dopravě vyrobený ve vagónce Waggonbau und Maschinenbau AG v Gorlitzu ve spolupráci s firmami Maybach-Motorenbau, AEG a Siemens. Toto „eso třicátých let“ poháněné dvěma motory Maybach GO 5 dokázalo zdolat vzdálenost z Hamburgu do Berlína v délce 287 km za 138 minut při průměrné rychlosti 125 km/h, nicméně tento express dokázal svištět rychlostí až 160 km. V následujících letech začaly říšské železnice využívat tyto vysokorychlostní vlaky na různých tratích mezi velkými německými městy. Zájem o kvalitní motory do lokomotiv projevovali také zahraniční provozovatelé železniční dopravy.
Vývoj a výroba vysokootáčkových motorů
Od roku 1933 začala firma Maybach-Motorenbau vyvíjet a vyrábět další kompaktní vysokootáčkové zážehové motory do pásových a polopásových vozidel. Jednalo se řadové šestiválcové a vidlicové dvanáctiválcové motory, a právě dvanáctiválce začaly firmě otevírat nové cesty. Konkrétně u motorů pro obrněná vozidla muselo být úsilí zaměřeno na minimalizaci rozměrů motoru, neboť délka motoru výrazně ovlivňuje hmotnost vozidla. Pro zachování krátkého rozměru pružiny válce (a tudíž i délky motoru) musely být motory (HL 100 nebo HL 108/120) vybaveny klikovou hřídelí s disky valivých ložisek umístěnou v dolní a horní části centrálně rozdělené klikové skříně. Do roku 1945 společnost prodala přibližně 140 tis. kusů těchto vysokootáčkových motorů o výkonu v rozmezí 100 až 700 HP.
1934 - Světová premiéra GO 6 – velkých vysokootáčkových dieselových motorů s turbodmychadlem
První vysokootáčkový dieselový motor, vyznačující se díky turbodmychadlu poháněným výfukovými plyny vysokými parametry výkonu, byl model GO 6, který byl uveden na trh v roce 1934. Jednalo se o vidlicový dvanáctiválcový vodou chlazený čtyřtaktní dieselový motor s přímým vstřikováním. Firma velmi brzy pochopila, jaký potenciál se skrývá v motorech s turbodmychadly, a proto již od počátku třicátých let začala na tomto poli spolupracovat se švýcarským syndikátem. Výsledkem tohoto úsilí byl motor o výkonu 441 kW (600 HP) při otáčkách 1300 rpm. Motor GO 6 byl instalován také do vysokorychlostního vlaku „Leipzig“, který 17. února 1936 dosáhl na trati mezi Ludwigslustem a Wittenbergem rychlostního rekordu 210 km/h. Výroba motorů s turbodmychadly od té doby pokračovala nadále a i v současnosti představuje jednu z klíčových technologií společnosti MTU Friedrichshafen.
1943 – Spojenecké nálety zničily továrnu ve Friedrichshafenu
V roce 1943 se Friedrichshafen stal terčem mnoha leteckých útoků spojeneckých sil, jimž se podařilo výrazně ochromit výrobu místních zbrojních závodů, včetně Maybach-Motorenbau. V té době byli do továren nasazováni k práci nuceně odvedení dělníci z různých zemí či váleční zajatci, jejichž pracovní i životní podmínky byly velmi bídné. Hrozné osudy a utrpení mnoha lidí se ještě více prohlubovalo i na půdě kasáren a továren. V roce 1943 bylo projekční oddělení přemístěno do Wangen im Allgäu. Pro Friedrichshafen a jeho průmyslové závody byly důsledky 2. světové války katastrofální. Kontrolu nad místními firmami převzaly spojenecké síly a další závody byly částečně rozebrány.
1949 – Další vývoj vysokootáčkových motorů, například MD 650
Po skončení druhé světové války se začaly vyrábět motory s tunelovým krytem a hřídelí s řemenicí a valivými ložisky. Příkladem jsou motory GTO 6, které se stále ve velkém používají v posunovacích lokomotivách, a také série MD, což je zkratka pro Maybach Diesel. MD motory byly původně určeny pro železniční pohonná zařízení, nicméně našly si i jiné oblasti využití zejména ve vysokorychlostních člunech. Již v období 1945–1950 tvořily tyto motory základ budoucího výrobního portfolia společnosti Friedrichshafen Motorenbau. Díky turbodmychadlu, mezistupňovému chlazení, pístům chlazeným tlakem oleje a třem vstupním a výstupním ventilům na válec se podařilo dosáhnout trvale vysokého výkonu a stability.
1950 – Maybach se přihlašuje do tendru vyhlášeným Deutsche Bundesbahn na vývoj dieselových lokomotiv
V poválečném období musela německá správa železnic řešit obrovské problémy, neboť stávající železniční vozy, které nebyly zničeny válkou, už stejně dosluhovaly a mnoho z nich už nebylo ani provozuschopných. Takový stav si žádal nevyhnutnou strukturální změnu, která se měla realizovat prostřednictvím vývoje velkých dieselových lokomotiv, z nichž nejznámější byla bezesporu V 200. Tyto téměř celodieselové hydraulické víceúčelové lokomotivy byly vybaveny dvěma motory MD 650, každý o výkonu 1100 HP. Pro účely přepravy těžkých nákladů ale i osobní dopravy bylo nutné nahradit staré parní lokomotivy novými, avšak s parametry minimálního výkonu 2000 HP, což znamenalo, že každá lokomotiva musela být vybavena dvěma motory.
1952 – Oddělení nadace Zeppelin Foundation a finanční vstup Friedricha Flicka
V souladu se statuty společnosti připadlo v roce 1947 veškeré jmění nadace Zeppelin Foundation (jejichž akcie vlastnila samotná nadace a společnost Luftschiffbau Zeppelin GmbH v Maybach-Motorenbau) městu Friedrichshafen, které založilo na podporu charitativní činnosti novou nadaci téhož jména. Vedení společnosti Maybach nevidělo již v takovém majetkovém řešení pod správou města žádnou další perspektivu, a tak po pěti letech provázených konflikty a právními spory se jim podařilo konečně dosáhnout dohody. Město Friedrichshafen prodalo své akcie, které mělo v nadaci i společnosti Luftschiffbau, a současně v roce 1952 Friedrich Flick odkoupil 50 procent akcií firmy Maybach-Motorenbau a tím podstatně usnadnil realizaci investičních plánů společnosti.
1953 – Společnost dále expanduje a vyvíjí kompletní jednotky
Motory MD, ač původně určeny pro železniční lokomotivy, nacházely v padesátých letech minulého století své uplatnění také v lodní dopravě a dále v různých stacionárních zařízeních, např. ropných vrtech, záložních generátorech proudu nebo bezvýpadkových záložních zdrojů energie. Díky strategii sériové výroby, jednoduchým konstrukčním modifikacím a ekonomicky efektivní výrobě bylo možné vyvíjet široký sortiment produktů pro mnoho různých aplikací. Samotná firma Maybach-Motorenbau se na tomto procesu podílela vývojem a výrobou převodovek (např. Mekydro), převodů náprav a hnacích hřídelů do konkrétních adaptací motorů.
Zahájení výroby motorů pro lodní aplikace
Pro lodní motory MD vyvinula společnost Maybach reverzační a přepínací převodovky umožňující vystupňovat výkon až na 3600 HP. Kupříkladu v padesátých letech minulého století byly magnetické motory MD instalovány do minolovek, a to v osmiválcovém a šestnáctiválcovém provedení. Šestnáctiválec se používal k pohonu plavidla, zatímco osmiválec do generátorů impulzů detekce min.
1958 – Založení nadace Karl Maybach-Hilfe
V roce 1958 založil Karl Maybach, společně s Jeanem Raebelem a vedoucím obchodního výboru Walterem Beigem, nadaci Karl Maybach-Hilfe jako součást sociálního a charitativního programu společnosti Maybach, jehož účelem je zajišťování jednorázové i nepřetržité dobrovolné pomoci pro stávající i bývalé zaměstnance a jejich rodiny, pokud se ocitnou v tíživé situaci, trvalé pracovní neschopnosti, anebo po odchodu do starobního důchodu.
1963 – Založení společnosti Mercedes-Benz Motorenbau ve Friedrichshafen-Manzellu
Automobilka Daimler-Benz založila 23. července 1963 společnost Mercedes-Benz Motorenbau Friedrichshafen GmbH a ihned začala stěhovat veškeré její prostředky a zařízení na výrobu motorů do areálu výrobního závodu ve Friedrichshafen-Manzellu, který převzala od společnosti Porsche-Diesel GmbH.
1966 – Fúzí firem Maybach-Motorenbau s Mercedes-Benz Motorenbau vzniká nový subjekt - Maybach Mercedes-Benz Motorenbau GmbH
28. října 1966 vyhlásili zástupci firem Maybach-Motorenbau GmbH a Mercedes-Benz Motorenbau GmbH, že se po mnohaletém období spolupráce v oblasti konstrukce velkých motorů dohodli na fúzi obou uvedených subjektů a vytvoření nové společnosti pod názvem Maybach Mercedes-Benz Motorenbau GmbH. Následně se motory i jednotlivé série začaly vyrábět ve dvou areálech nacházejících se ve Friedrichshafenu: motory MD 215 až MD 1081 a motory MC na půdě závodu Maybach-Motorenbau, zatímco motory MB 518, MB 820/836, MB 835/839 a MB 833/837 v prostorech náležících společnosti Daimler-Benz.
1969 – Založení společnosti MTU Friedrichshafen GmbH
11. července 1969 založily firmy Daimler-Benz AG (prostřednictvím Maybach Mercedes-Benz GmbH) a MAN AG (prostřednictvím MAN Turbo GmbH) ve Friedrichshafenu a Mnichově nové společnosti na výrobu pohonných jednotek a dieselových komponentů pod názvem MTU (Motoren- und Turbinen-Union). Společnost MTU Aero Engines v Mnichově se zaměřila na vývoj a konstrukci sofistikovaných motorových komponentů, zatímco MTU Friedrichshafen převzala zodpovědnost za výrobu vysokootáčkových dieselových motorů o výkonu v rozmezí 1000 až 10000 HP. Závod ve Friedrichshafenu převzal z areálu společnosti Daimler-Benz Untertürkheim kapacity pro vývoj velkých a vysoce výkonných motorů, přičemž další provozní kapacity byly přesunuty z areálu Výrobního závodu 1 (dříve Maybach-Motorenbau) do Výrobního závodu 2 (dříve Mercedes-Benz Motorenbau), čímž došlo k dokončení standardizace programu výroby motorů.
1970 – Konstrukce prvního motoru společnosti MTU série 331/396
Motory série 331 od společnosti Mercedes-Benz, které nebyly před rokem 1969 součástí programu pro konstruktéry ve Friedrichshafenu, doplnily sortiment motorů s nízkými výkonovými parametry. Kromě nich vyvinuli konstruktéři MTU novou sérii 396 pro lodní aplikace a dieselové agregáty. V podstatě kopírovaly sérii 331 s rozdílem parametru zdvihu, což postačovalo k vytvoření nové třídy výkonu. Na trh byly poprvé uvedeny v roce 1973.
1974 – Internacionalizace: zakládání poboček po světě
2. května 1974 společnost MTU založila svou první pobočku MTU Singapore Pte. Ltd., dnes známou pod názvem MTU Asia, čímž odstartovala proces mezinárodní expanze na všechny hlavní světové trhy. Jelikož komponenty do motorů byly v regionu jihovýchodní Asie velmi drahé, rozhodlo se vedení společnosti otevřít v Singapuru centrální sklad s náhradními díly s kompletní organizací prodeje a nabízet tak rychlejší a kvalitnější místní služby. V roce 1977 byla dále otevřena pobočka MTU Australia Pty. Ltd. a o rok později MTU North America. Od té doby se počet mezinárodních poboček stále rozrůstá.
1989 – MTU se stává součástí organizace DASA
V Mnichově zakládá společnost Daimler-Benz AG organizaci Deutsche Aerospace AG (DASA) zaměřenou na letectví, obranné technologie, letecké pohonné jednotky a vysokootáčkové dieselové motory (MTU Friedrichshafen GmbH).
1994 – Dohoda o spolupráci s korporací Detroit Diesel
V září 1994 společnost MTU Friedrichshafen uzavřela dohodu o spolupráci s korporací Detroit Diesel Corporation (DDC), kterou založilo již v roce 1938 vedení General Motors, tehdy ještě pod názvem GM Diesel Division. V roce 1970, ještě předtím než její akcie v roce 1993 získala společnost Daimler-Benz AG, podstoupila divize Detroit Diesel Engine fúzi s Allison Division se sídlem v Indianapolis, firmou zaměřenou na turbínové motory. DCC si na místních trzích stabilně udržovala silnou pozici a ve svém sektoru představovala předního dodavatele dieselových motorů v regionu USA, Kanady a Mexika s využitím dlouhodobých zkušeností v oblasti stavební, průmyslové a důlní techniky. Později obě společnosti své úsilí zaměřily na terénní techniku, díky čemuž se nový subjekt posléze stal předním světovým výrobcem motorů včetně systémů pro řadu různých aplikací, např. lodních pohonů, generátorů energie, těžkých vozidel, železničních vozů, stavebních strojů a průmyslových jednotek.
1995 – Převzetí společnosti L'Orange GmbH
V roce 1995 odkoupila společnost MTU Friedrichshafen od mnichovské firmy MTU Aero Engines všechny akcie firmy L’Orange GmbH (specialisty na vstřikovací technologie velkých dieselových motorů). Mezi oběma společnostmi fungovaly již po celá desetiletí úzké vztahy. Koneckonců již v roce 1944 Karl Maybach spolupracoval s Rudolfem L’Orangem na vývoji systému vstřikování čerpadlových jednotek, které byly jako první aplikovány na motory MD. Společnost L’Orange GmbH byla založena v roce 1933. V roce 1962 otevřela své nové ředitelství ve Stuttgartu a poté i výrobní závody v Glattenu (1964) a Wolfratshausenu (1990). Převzetím L’Orange si společnost MTU Friedrichshafen získala také konkurenční výhodu, a to kupříkladu když v roce 1996 prezentovala nový unikátní produkt série 4000 – světově první sériově vyráběný velký dieselový motor vybavený technologií vstřikování Common Rail.
1996 – Dieselové motory série 2000 a 4000
1. října 1996 byly na mezinárodním námořním veletrhu v Hamburku představeny stříbrně se lesknoucí šestnáctiválcové motory série 2000 a 4000 zkonstruované firmou MTU Friedrichshafen v součinnosti s Detroit Diesel Corporation. Klíčovými parametry při vývoji této série byly optimální ekonomická efektivita, maximální spolehlivost a co nejsnadnější údržba. V další fázi vývoje byly doplněny turbodmychadlem a novými elektronickými monitorovacími prvky. Motor série 4000 byl vybaven, jako první vysokovýkonový dieselový motor na světě, vstřikovací technologií Common Rail, kterou vyvinula společnost MTU Friedrichshafen v součinnosti s L’Orange, dlouhodobým specialistou na systémy vstřikování. Díky těmto novým motorům si společnost zajistila výrazné posílení pozic na obchodních trzích.
2000 – Prezentace motoru série 8000
V září roku 2000 byl na mezinárodním námořním veletrhu v Hamburku poprvé vystaven nový motor série 8000. Tento dvacetiválec o výkonu až 9000 kW představoval bezesporu revoluční krok v oblasti technických a výkonových parametrů. Produkty této série zcela splňovaly i ty nejnáročnější požadavky kladené na moderní motory. Zajisté mezi nejvýraznější parametry patří technologie vstřikování Common Rail a sekvenční přeplňování. O necelé desetiletí jsou tyto motory k dispozici ve třech kategoriích výkonu: 7200 kW, 8200 kW a 9100 kW – všechny při otáčkách 1150 rpm. Motory série 8000 se používají zejména na velkých rychlých trajektech a jachtách.
2006 – Prodej investiční skupině EQT: MTU Friedrichshafen se stává stěžejní společností nově založeného uskupení Tognum Group
Daimler Chrysler Group prodává 28. prosince 2005 švédské investiční skupině EQT Partners svou divizi Terénní techniky včetně stoprocentního podílu akcií velkovýrobce dieselových motorů, tj. společnosti MTU Friedrichshafen GmbH, a také americké divize Terénní techniky Detroit Diesel. Ústřední ředitelství společnosti MTU Friedrichshafen GmbH, tedy základny veškerých řídících a obchodních aktivit, zůstalo zachováno beze změn. 2.červnece 2006 bylo založeno uskupení Tognum Group, jehož největší organizačním celkem byla právě společnost MTU Friedrichshafen. O rok později, 2.července 2007, byly akcie Tognumu poprvé obchodovány na frankfurtské burze a jen o dva měsíce poté se toto uskupení dostalo na index MDAX.
2008 – Obchodní expanze do Asie
Na vývoj na asijském trhu zareagovalo vedení společnosti MTU již na počátku prosince 2007, když přesunulo ředitelství MTU Asia ze Singapuru do Šanghaje, aby zde svým zákazníkům a obchodním partnerům posloužilo jako hlavní orientační bod. Již 26. června 2006 byla v nově otevřeném závodě v čínském Su-čou zahájena montáž dieselových motorů MTU série 2000. Právě tento výrobní závod využívá MTU Group k pokrytí místní vysoké poptávky po motorech do generátorů elektrické energie. Vyrábějí se zde dvanáctiválcové, šestnáctiválcové a osmnáctiválcové motory MTU série 2000. K naplnění dalšího strategického cíle, tj. „vybudování silné základny v Číně“, se počítá s vytvořením joint venture s čínským státním podnikem Norinco. V roce 2010 má MTU společně s podnikem Norinco montovat motory série 956, 1163 a 595.
2009 – MTU Friedrichshafen slaví sté narozeniny
23. března 2009 proběhly v areálu společnosti MTU Friedrichshafen oslavy významného kulatého jubilea, neboť přesně před sto lety byla podepsána dohoda o založení firmy pod tehdejším názvem Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH. Pozvaní hosté, přátelé firmy, místní politici, potomci zakládající rodiny a dozorčí rada mohli tak oslavit sto let provázených jedinečnými úspěchy, průkopnickým duchem, pracovním elánem, úsilím a vůlí. Oslavy pro zákazníky konané pod heslem „Uvedli jsme MTU do pohybu“ byly připraveny na 6. května a na 11. července připadl den oslav pro zaměstnance a rodinné příslušníky ze všech pracovišť celého Německa.
Tognum se chystá montovat motory v Überlingenu
V červenci 2009 byla zahájena v areálu bývalého výrobního závodu Kramer v Ueberlingenu u Bodamského jezera montáž předvýrobní série nových motorů 1600 uváděných pod značkou Tognum MTU. Zahájení sériové výroby je plánováno na říjen. Tento rok se počítá se třemi zkušebními fázemi, jež zahrnují 25 motorů z předsériové etapy a 175 jednotek sériové výroby. Od podzimu 2009 bude k dispozici verze V12, a následně také konfigurace válců do motorů R6, 8V a 10V s parametry výkonu v rozmezí 270 až 730 kW, a rovněž i série motorů určených pro stavební a průmyslové stroje, zemědělskou a lesní techniku a železniční aplikace.
2010 – Otevření mezinárodních vývojových a výrobních center
V únoru MTU India otevírá své nové ředitelství v indickém městě Puné, jehož součástí bude i vývojové a výcvikové středisko včetně dílen, čímž výrazně rozšíří rámec aktivit i mimo sféry zajišťování prodejních a poprodejních služeb. V září otevírají Tognum společně s China North Industries Group Corporation (Norinco) v čínském Datongu zařízení na montáž velkých dieselových motorů pro dieselagregáty záložních zdrojů energie. V prosinci bude také zahájen provoz nového závodu ve městě Aiken v Jižní Karolině, kde se plánuje montáž motorů série 2000 a 4000 určených především pro trh Spojených států.
2011 – Inovační ocenění pro výrobek Hybrid Powerpack
Obchodní časopis `Privatbahn Magazin´ udělil společnosti MTU cenu za inovaci (Innovation Award) v kategorii Životní prostředí a železniční technologie za jí vyvinutý výrobek Hybrid Powerpack, který dokáže zajistit, že hybridní pohon pod podlahou nevyzařuje do prostředí teplo vzniklé brzděním, ale shromažďuje ho v akumulátorech a využívá ho k restartu a pro režim stop-and-go. Systém dokáže snížit spotřebu paliva a objem emisí oxidu uhličitého až o 25 procent.
Daimler a Rolls-Royce kupují Tognum
V březnu začalo vedení společností Rolls-Royce a Daimler zvažovat možnost získání majoritního podílu v uskupení Tognum, a to formou společného partnerství s rovným podílem. V květnu vedení i dozorčí rady uskupení Tognum uvítaly vylepšenou nabídku obou zmíněných společností a na konci nabídkového řízení, tj. 1. června, získává Rolls-Royce s Daimlerem 58,35% jeho akcií. V srpnu si obě společnosti zajišťují vlastnictví 95% akcií. Převzetí následně schválily všechny kompetentní orgány.
Prezentace motorů série 1000, 1100, 1300 a 1500
Na mezinárodním veletrhu zemědělských strojů „Agritechnica“ společnost MTU prezentuje své motory do zemědělské techniky konstruované tak, aby splňovaly konečné emisní limity dle norem EU Stage IV a US EPA Tier 4, jejichž zavedení se plánuje na rok 2014. Právě nově vyvinuté motory série 1000, 1100, 1300 a 1500 vybavené dočišťovací technologií SCR bez nutnosti použití filtrů pevných částic tyto plánované emisní limity perfektně splňují. Uvedené motorové jednotky dosahují výkonu do 560 kW.
2012 – Získání 75,1 % akcií firmy Aggretech
Uskupení Tognum zamýšlí získat 75,1% akcií bavorského výrobce souprav generátorů elektrické energie Aggretech, proto podniká patřičné kroky k zajištění souhlasu kompetentních orgánů. Firma Aggretech vyrábí dieselové a plynové generátory elektrické energie ve vlastním sériovém provedení, ale rovněž nabízí i varianty přizpůsobené požadavkům zákazníků, například instalaci motoru, generátoru a systému řídící jednotky na speciálně upravené základní rámy zasazené do individuálně připravených centrálních elektráren. Své výrobky firma prodává po celém světě. S Aggretechem spolupracuje uskupení Tognum již dlouhou řadu let.
2013 – Společný podnik Daimler AG a Rolls-Royce Group plc. s firmou Bergen Engines, jako součást Tognum Group
Od března 2013 byla Tognum AG pobočkou v plném vlastnictví Engine Holding GmbH, společného podniku Rolls-Royce Group plc. a Daimler AG. Poté co tento společný podnik získal pod svá křídla i Tognum AG, provedlo uskupení Tognum Group fúzi s firmou Bergen Engines, bývalou pobočkou Rolls-Royce, a svými vysokootáčkovými dieselovými i zážehovými motory o výkonu do 10 MW výrazně přispělo do celkového portfolia produktů.
2014 – Tognum se mění na Rolls-Royce Power Systems
Od 9. ledna 2014 provádí bývalé uskupení Tognum AG transakční operaci se značkou MTU, jejíž výsledkem je změna názvů firem MTU Onsite Energy a L’Orange na Rolls-Royce Power Systems AG. Jedná se o subjekt v plném vlastnictví Rolls-Royce Power Systems Holding GmbH, společného podniku Rolls-Royce Group plc. a Daimler AG.
Rolls-Royce dokončuje akvizici firmy Rolls-Royce Power Systems
V březnu 2014 se vedení Daimler AG rozhodlo využít opční právo ohledně svého padesátiprocentního majetkového podílu ve firmě Rolls-Royce Power Systems a prodat její akcie svému partnerovi ve společném podniku tj. společnosti Rolls-Royce, která akvizici zmíněné firmy dokončuje v srpnu 2014.
2016 – Zážehový motor pro obchodní námořní dopravu
V září společnost MTU prezentuje poprvé na námořním obchodním veletrhu SSM svůj nový zážehový motor pro komerční dopravu a také předvádí vylepšený projekt dieselových motorů MTU série 4000 splňující emisní normy IMO III a EPA Tier 4.