Logo společnosti:
Mitsubishi Group - historie
Zakladatel
Iwasaki Jataró (1835-1885)
Jistý ambiciózní mladík jménem Jataró Iwasaki založil v roce 1870 první společnost s názvem Mitsubishi, v té době rejdařskou firmu. Japonsko se právě vymanilo ze staleté feudální izolace a snažilo se dohnat vyspělé západní země. Jatarova firma se rychle rozrůstala a expandovala do široké škály výrobních a obchodních odvětví. Mitsubishi během druhé světové války již nemohla fungovat jako integrovaná organizace. Přesto však jednotlivé nezávislé společnosti, které mají své kořeny v původní firmě, působí dnes téměř ve všech průmyslových odvětvích.
Jataró Iwasaki pocházel z města Koči na ostrově Šikoku, kde sídlil mocný klan Tosa, pro nějž Jataró pracoval, přičemž prokázal vynikající schopnosti a vynikl při řízení jeho obchodních operací v Ósace. V roce 1870 založil vlastní rejdařskou společnost Tsukumo Shokai se třemi parníky pronajatými od klanu a tím se také datuje začátek společnosti Mitsubishi.
Původ slavného emblému
Název společnosti se v roce 1872 změnil na Mitsukawa Shokai a později v roce 1874 na Mitsubishi Shokai. Jataró si zvolil firemní znak, do něhož zakomponoval tři dubové listy z erbu klanu Tosa a tři na sebe položené diamanty z jeho rodinného erbu. A právě z tohoto symbolu vznikl název Mitsubishi, což v překladu znamená „tři diamanty“.
V roce 1874 se Jataró projevil na veřejnosti jako vlastenec, když poskytl lodě k přepravě japonských vojáků na Tchaj-wan, čímž si vysloužil vděk vlády, která mu za odměnu věnovala třicet plavidel. Jataró v roce 1875, poté co převzal personál a zařízení vládou zrušené poštovní služby, změnil název své společnosti na Mitsubishi Mail Steamship.
Rychlý růst a následné těžkosti
Společnost Mitsubishi Mail Steamship zahájila dopravní provoz do Číny a Ruska a měla prakticky monopol na zámořské trasy. Počátkem 80. let 19. století se však politická situace obrátila v neprospěch společnosti Mitsubishi a vláda podpořila založení konkurenční společnosti. Následný konkurenční boj téměř přivedl k bankrotu obě společnosti.
Díky vládním intervencím se situace mezi konkurenty dočasně uklidnila. Avšak po smrti pana Jatara v roce 1885 a nástupu jeho bratra Janosukeho se nekompromisní konkurenční boj znovu obnovil. Spory ukončila až fúze dohodnutá vládou v roce 1885, v jejímž důsledku došlo k vytvoření společnosti Nippon Yusen - dnešní NYK Line.
Rozšíření podnikatelské činnosti
Zatímco konkurenční boj v námořní dopravě nabíral na intenzitě, společnost Mitsubishi postupně diverzifikovala svou činnost na pevnině, zejména poté kdy si koupila měděný důl Jošioka v Akitě a uhelný důl Takašima v Nagasaki. V roce 1884 si od vlády pronajala loděnici v Nagasaki a později zde zkonstruovala první japonský ocelový parník.
Pod autokratickým vedením Janosukeho se společnost Mitsubishi dále rozrůstala a diverzifikovala. Janosuke nakupoval další doly, aby zajistil zdroje jak pro vlastní společnost tak i pro rozvíjející se japonský průmysl, načež z názvu společnosti vypustil slovo „parník“. V roce 1890 zaplatil za 80 akrů bažinatého močálu vedle císařského paláce sumu v hodnotě přibližně jednoho milionu USD. Ačkoli tato investice bývala zpočátku terčem posměchu, dnes má hodnotu mnoha miliard dolarů.
Moderní management
V roce 1893 se stal prezidentem Jataroův syn Hisaja. Tento absolvent Pensylvánské univerzity restrukturalizoval společnost Mitsubishi tak, aby zabezpečovala stále rozmanitější obchodní aktivity. Zřídil jednotlivé divize pro bankovnictví, nemovitosti, marketing a administrativu, rovněž i pro původní těžební a loďařské podniky.
Některé ze soukromých Hisajových investic tvoří dnes integrované součásti společnosti Mitsubishi. Koupil papírnu, která je dnes známá pod názvem Mitsubishi Paper Mills a rovněž podpořil založení pivovaru Kirin. Jeho bratranec Tošija založil společnost Asahi Glass, která se stala prvním úspěšným výrobcem tabulového skla v Japonsku.
Když Hisaja v roce 1916 vystřídal ve funkci prezidenta Janosukeho syn Kojata, prošlo vedení společnosti Mitsubishi další rozsáhlou modernizací. Kojata, absolvent Cambridgeské univerzity, transformoval jednotlivé divize na poloautonomní společnosti. Společnost Mitsubishi dovedl k čelním pozicím v řadě odvětví, jmenovitě ve strojírenství, elektrických zařízení a v chemickém průmyslu. Jednotlivé společnosti, které později figurovaly pod názvem Mitsubishi Heavy Industries, vyvíjely automobily, letadla, tanky a autobusy. Mitsubishi Electric se stala lídrem v oblasti elektrických strojů a domácích spotřebičů.
Vlastnictví mimo rodinné vazby
Motorové tříkolové vozidlo vyrobené společností Mitsubishi Heavy Industries
Rodina Iwasaki se vzdala části své kontroly nad Mitsubishi prostřednictvím veřejné nabídky akcií hlavní holdingové společnosti. Do konce druhé světové války vlastnili externí investoři více než polovinu akcií.
Kojata Iwasaki motivoval své manažery i zaměstnance, aby nepodléhali xenofobii, která zachvátila Japonsko během válečných let. „Mezi naše obchodní partnery řadíme mnoho Britů a Američanů,“ připomínal manažerům Mitsubishi krátce po vypuknutí válečného konfliktu. „Jsou to naši partneři, kteří s námi realizují společné projekty a sdílí s námi společné zájmy. Jakmile opět nastane mír, měli bychom se opět stát dobrými a věrnými přáteli.“
Samostatné společnosti
Po válce se spojenecké okupační síly dožadovaly zrušení velkých japonských průmyslových skupin. Ředitelství Mitsubishi byla zrušeno 30. září 1946 a většina společností Mitsubishi se rozdělila na menší podniky. Obchodní část se roztříštila na 139 firem. Z Mitsubishi Heavy Industries se staly tři regionální společnosti. Většina společností Mitsubishi se pod tlakem okupačních sil vzdala názvu i loga.
Po vypuknutí korejské války se hlavní důraz okupační politiky přesunul na průmyslovou a hospodářskou obnovu. Některé společnosti Mitsubishi obnovily svou činnost a většina z nich začala znovu používat původní název i logo, avšak svou autonomii si už zachovaly. Samostatně tyto společnosti dosáhly mnohem více, než by mohly dokázat jako jedna organizace. Zároveň však mohou těžit ze společného pocitu sounáležitosti, který získaly díky společné historii a firemní kultuře.