Historie
Založení společnosti
Počátky firmy International Harvester sahají až do třicátých let devatenáctého století, kdy Cyrus Hall McCormick, vynálezce pocházející z Virginie, dokončil svou verzi žacího stroje taženého koňskou silou, kterou v roce 1831 demonstroval přímo na poli a na níž získal v roce 1834 patent. Spolu se svým bratrem Leandrem J. McCormickem (1819-1900) se Cyrus McCormick v roce 1847 přestěhoval do Chicaga, kde založil společnost McCormick Harvesting Machine Company. McCormickův stroj se velmi dobře prodával, částečně také díky chytrým a inovativním obchodním praktikám. Jejich produkty se objevovaly na trzích souběžně s rozvojem železnice, jež umožňovala širokou distribuci i do vzdálených oblastí. Vyvinul úspěšné marketingové a prodejní techniky a také vybudoval rozsáhlou síť vyškolených prodejců schopných předvádět možnosti zemědělských strojů přímo na poli.
McCormick zemřel v roce 1885, načež vedení firmy převzal jeho syn Cyrus McCormick, Jr., jehož antipatie k organizovanému dělnickému hnutí a neschopnost jednat s jejich zástupci přispěla k vyprovokování tzv. Haymarketského masakru, díky němuž se dnes na počest jeho obětí slaví Svátek práce. V roce 1902 došlo ke sloučení společnosti McCormick Harvesting Machine a Deering Harvester Company, včetně tří dalších menších výrobců zemědělské techniky (Milwaukee Harvesting Machine Co., Plano Manufacturing Co. a Warder, Bushnell a Glessner – prodávajících své výrobky pod značkou Champion), aby vznikl nový subjekt pod názvem International Harvester Company. Celou fúzi financoval bankéř JP Morgan. Vedoucí pozici v segmentu výroby zemědělských pluhů měl v roce 1919 závod Parlin and Orendorff sídlící v Cantonu ve státě Illinois, který společnost International Harvester posléze odkoupila a přejmenovala na Canton Works. Výroba zde pokračovala ještě mnoho desítek let.
Zlatý věk společnosti IH
V roce 1926 spustila firma IH Farmall Works výrobu v novém závodě ve městě Rock Island, Illinois, postaveným výhradně za účelem výroby nového traktoru Farmall. Do roku 1930 jich bylo vyrobeno 100 000 kusů. Společnost IH se dále zaměřila na vývoj „univerzálního“ traktoru, který by uspokojil potřeby běžného amerického farmáře. Výsledná sériová řada traktorů Farmall vyvinutá v roce 1939 panem Raymondem Loewym zaznamenala obrovský úspěch a společnost IH se mohla těšit z čelní pozice v prodeji traktorů a jejich příslušenství, kterou si dále držela ještě ve čtyřicátých i větší části padesátých let dvacátého století, a to i přes tvrdou konkurenci ze strany takových značek jako Ford, John Deere a dalších výrobců traktorů.
Z hlediska objemů kontraktů v období druhé světové války figurovala společnost IH mezi americkými korporacemi na 33. místě. V roce 1946 získala společnost IH podnik na výrobu vojenské techniky v Louisville ve státě Kentucky, který dále rozšířila a upravila na výrobu traktorů Farmall A, B a také zcela nové řady Farmall 340. V roce 1948 IH dále získala společnost Metropolitan Body Company v Bridgeportu ve státě Connecticut, což bylo výrobní zařízení na karoserie komerčně úspěšných vozů s kabinou nad motorem prodávaných pod značkou Metro Van od roku 1938 až do roku 1964.
V závodě Rock Island Farmall byl v roce 1974 vyroben pětimiliontý traktor společnosti IH.
Během šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století zůstávala marže zisku společnosti IH, a to i přes dobrý prodejní odbyt, nízká. Trvalé rozšiřování o nové obchodní linky, které však s hlavní obchodní činností nijak nesouvisely, vedlo k vytvoření poněkud těžkopádné podnikové organizace, takže se společnost nemohla plně soustředit na své primární podnikatelské aktivity, ať už se jednalo o výrobu zemědělské techniky, stavebních strojů nebo nákladních automobilů. Příliš konzervativní vedení v kombinaci s rigidní politikou interní propagace neumožnilo prosadit nové strategie řízení ani technické inovace. Vyráběly se stejné produkty se zastaralými technologiemi, přestože jejich přínos k celkovému objemu prodejů byl marginální. Situaci navíc zhoršovala skutečnost, že společnost IH nejenže vedla těžký konkurenční boj v každém z hlavním úseku podnikatelské činnosti, ale také se musela vyrovnávat s nárůstem výrobních nákladů vzniklých především v důsledku různých vládních direktiv a předpisů zaměřených na ochranu životního prostředí a bezpečnost práce.
Úpadek
V roce 1979 společnost IH jmenovala nového generálního ředitele, který byl rozhodnut vylepšit ukazatele ziskových marží a drasticky snížit neustále rostoucí výrobní náklady. Rezolutně ukončil výrobu neziskových modelů a také omezil celkovou výrobu. Do konce roku se zisky společnosti vyšplhaly na nejvyšší hodnotu za 10 let, nicméně hotovostní rezervy byly stále příliš nízké. Zástupci odborů vyjadřovali čím dál větší nespokojenost nad omezováním výroby a dalšími úspornými opatřeními. Na jaře a v létě roku 1979 se společnost začala připravovat na krátkodobou stávku, která se zdála být neodvratná. Následně, 1. listopadu 1979, společnost IH zveřejnila informace prokazující, že generální ředitel a předseda správní rady Archie McCardell obdržel v témže roce bonus ve výši 1,8 milionu dolarů. Ředitel McCardell vyvíjel nátlak na zástupce odborů, aby učinili ústupky z jejich nároků na podmínky ohledně práce přesčas, pracovních směrnic a dalších požadovaných změn, což jen neodvratně vedlo ke stávce, která byla oficiálně vyhlášena 2. listopadu 1979. Stávka trvala zhruba šest měsíců, a když skončila, společnost IH v jejím důsledku přišla o téměř 600 milionů dolarů (podle dolarové hodnoty z roku 1979, dnes by se jednalo o více než 2 miliardy dolarů). Následně se také začala zhoršovat ekonomická situace v celé zemi, v důsledku čehož musela i samotná společnost IH čelit vážné finanční krizi.
Až do roku 1981 vykazovala společnost nejhorší finanční výsledky. Následky stávky, umocněné ještě interními i celonárodními ekonomickými problémy, uvrhly korporaci do propasti, z níž se jen těžko hledala cesta ven. Situace se ještě dále zhoršovala, a to až do roku 1984, než přišel hořký konec. 26. listopadu 1984 bylo vedení International Harvester nuceno po dlouhých jednáních prodat část majetku divize zemědělských produktů společnosti Tenneco, Inc., která vlastnila i dceřinou společnost JI Case zaměřenou na výrobu traktorů, nicméně bez dalších zemědělských strojů, které vyráběla právě firma IH, čímž mohla doplnit chybějící sortiment (např. kombajny, česače bavlny, stroje na orbu, atd.)
Po fúzi, konkrétně v květnu 1985, byla ukončena i výroba traktorů v illinoiském závodě v Rock Islandu. Výroba nových traktorů Case IH se přesunula do areálu podniku JI Case Tractor Works v Racine ve státě Wisconsin. Kombajny IH Axial-Flow se nadále vyráběly v závodě East Moline (Illinois). Závod Memphis Works v Tennessee byl uzavřen a výroba česačů bavlny byla přesunuta do jiného areálu. Divize výroby nákladních automobilů a motorů pokračovala nadále ve své výrobní činnosti. V roce 1986 se společnost International Harvester přejmenovala na Navistar International Corporation (vedení prodalo název International Harvester, včetně symbolu IH, společnosti Tenneco Inc. jako součást smlouvy vyplývající z prodeje divize zemědělských strojů). Společnost Navistar International Corporation dodnes vyrábí pod mezinárodní značkou střední i těžké nákladní automobily, školní autobusy a motory.