Společnost TOWMOTOR CORPORATION založil v roce 1919 pan LESTER M. SEARS, když prezentoval prototyp průmyslového traktoru poháněného benzinem, který v oblasti manipulaci s materiálem představoval revoluční počin. Po úspěšné realizaci některých prodejních aktivit se Lesterův otec F. W. Sears rozhodl vložit do podniku investiční kapitál, načež ho až do své smrti v roce 1934 spolu se svým synem řídil z ředitelství nacházejícím se na Bliss Avenue v Euclidu (Ohio). Po výrobě menších traktorů, které prvních čtrnáct let tlačily nebo tahaly těžké náklady po průmyslových závodech, představila společnost Towmotor v roce 1933 první průmyslový vysokozdvižný vozík. V průběhu let byla konstrukce zefektivněna tak, aby mohla vzniknout kompaktní základní jednotka, která se vyznačovala krátkým poloměrem otáčení, vysokou rychlostí jízdy vpřed i vzad, dvojicí předních vidlic na hydraulických zvedácích a pečlivě vyváženou zadní částí. Ačkoli mnoho společností vyrábělo různé varianty, jednomístné verze Towmotor si získaly takovou oblibu, že veškerým průmyslovým vysokozdvižným vozíkům se obecně říkalo „towmotory“. Jelikož tyto vozíky byly považovány za zásadní prostředek z hlediska úspory nákladů, kdy jeden Towmotor vykonával práci třiceti mužů s ručními vozíky, dokázala společnost svou hodnotu prodejů, a to i během krize, zdvojnásobit. Odbyt jednotek Towmotor pro vykládku lodí byl velmi vysoký i během druhé světové války a války v Koreji.
Zkouška nosnosti vysokozdvižného vozíku před továrnou Towmoter Corp. v srpnu 1942. (Cleveland Press Collection, archiv CSU).
V 50. a 60. letech 20. století se společnost Towmotor snažila získat větší podíl na trhu zaváděním nových modelů a akvizicemi společností s výrobními řadami, které rozšiřovaly kapacitu zdvihacích zařízení. Díky benzinovým, dieselovým a plynovým jednotkám pro všeobecné i specializované použití se společnosti podařilo získat významné vojenské i civilní zakázky a upevnit si pozici lídra v segmentu zařízení o nosnosti 1 500-15 000 liber (cca 680 – 6800 kg). Po akvizici společnosti Gerlinger Carrier Company z Dallasu ve státě Oregon v roce 1956 se nosnost zdvižných zařízení značky Towmotor zvýšila na 65 000 liber (cca 30000 kg). I když tradičním trhem pro takto výkonná zdvihací zařízení byla díky těžbě dřeva západní oblast Spojených států, podařilo se společnosti Towmotor najít nové trhy v ocelářském a jiném těžkém průmyslu na východě a středozápadě. Akvizicí společnosti Ohio Gear Company v roce 1963 získal Towmotor odborné znalosti v oblasti výroby převodových ústrojí, ozubených a řetězových kol, hřídelí a redukčních jednotek.
Dne 10. listopadu 1965 se Towmotor oficiálně stala dceřinou společností firmy Caterpillar Tractor Company z Peorie, stát Illinois. V době akvizice fungovala společnost Towmotor jako stabilní firma se zavedenými celosvětovými trhy a více než 2 000 zaměstnanci. Generální ředitelství sídlilo na adrese 16100 Euclid Avenue v EAST CLEVELANDU a továrny se nacházely na adresách 1226 East 152nd Street a 1705 North Noble Road, East Cleveland. I když představitelé společnosti Caterpillar tvrdili, že Towmotor si uchová svou výrobní, prodejní a servisní integritu, v praxi zůstalo jen u slov. V roce 1971, ihned po dokončení stavby továrny o rozloze 1,1 milionu čtverečních stop na adrese 7111 Tyler Road v Mentoru, společnost Caterpillar přemístila veškeré provozy Towmotor z East Clevelandu do nového závodu. Zpočátku byla vozidla vyráběná ve společnosti Mentor značena názvy Caterpillar i Towmotor, avšak již počátkem 70. let bylo označení Towmotor odstraněno. Společnost Towmotor sice těžila z automatizovaného systému náhradních dílů a celosvětové organizace prodeje a servisu společnosti Caterpillar, ale její pozice v oblasti vysokozdvižných vozíků se v důsledku spojení s tímto gigantem zhoršila.
Společnost Towmotor, která se během své historie potýkala s minimálními problémy v oblasti pracovních sil, byla také výrazně postižena stávkami v letech 1967, 1971 a 1983, když si odborová organizace UNITED AUTO WORKERS (UAW) vybrala jako cíl právě společnost Caterpillar. V průběhu sedmdesátých let pod tlakem zahraniční konkurence, klesající poptávky, recese a pracovních sporů začala společnost Caterpillar otevřeně prosazovat přesun výroby do svých nákladově efektivnějších zahraničních závodů. Společnost Towmotor byla jednou z prvních dceřiných společností, které nepříznivé tržní podmínky negativně ovlivnily, o čemž svědčí strmý pokles počtu zaměstnanců v závodě v Mentoru z 2 700 na 622. Když zaměstnanci v Mentoru a osmnácti dalších závodech Caterpillar v šesti státech zahájili v roce 1983 stávku, pohrozila společnost, že svou výrobu přesune do Jižní Koreje. Nicméně již měsíc po dosažení dohody s dělníky uzavřela společnost Caterpillar smlouvu se společností Daewoo Heavy Industry na výrobu vysokozdvižných vozíků v Jižní Koreji a oznámila ukončení provozu závodu Towmotor v Mentoru. Výrobní závod byl oficiálně uzavřen v září 1985 poté, co společnost Caterpillar přesunula veškerou výrobu do zahraničí. V roce 1992 založily společnosti Caterpillar a Mitsubishi Heavy Industries se sídlem v Japonsku společný podnik Mitsubishi Caterpillar Forklift America Inc. (MCFA), který vyráběl a prodával vysokozdvižné vozíky ve Spojených státech. Společnost MCFA vyráběla zdvižná zařízení v Houstonu v Texasu, nejprve pod značkou Caterpillar a poté pod značkou Cat.